Daniel Pudil prodloužil smlouvu v Sheffieldu. „Jsem šťastný jako blecha,“ říká

Možná jej mrzelo, když musel v létě 2015 po postupu do Premier League opustit Watford. Ovšem v Sheffieldu našel s rodinou nový domov a působení mezi „Sovami“ si prodlouží minimálně o rok, jelikož podepsal novou smlouvu.

  Co to pro vás znamená?                                                       

„Jsem šťastný jako blecha. Pro mě i celou rodinu to znamená opravdu hodně, jsme rádi, že tady můžeme zůstat. Děti jsou spokojené, kluk chodí do školy, dcerka do školy, manželka si zařizuje práci, chce si otevřít svůj byznys. Proto máme radost, že to tak dopadlo a můžeme tady ještě minimálně rok být.“

Podle toho, co říkáte, byste asi chtěli vydržet v Sheffieldu ještě déle.

„Ano. Líbí se nám tady. Dokonce jsme přemýšleli, že bychom si koupili barák, abychom měli zázemí, a po kariéře mohli pendlovat mezi Českem a Anglií. Děti jsou tady zvyklé, dvouletá dcerka chodí čtvrtý měsíc do školky, už pochytává slovíčka, syn je ve škole, mluví plynule. Je mu sedm let, žijeme v Anglii už šest roků, takže je spíš Angličan (směje se). Samozřejmě máme zázemí i v Čechách, takže se máme kam vracet.“

Jak dlouho trvala jednání o prodloužení?

„Bylo to celkem složitější, protože sezona nebyla pro klub úspěšná, potáceli jsme se dole a měli jsme blíž k sestupu než do play off. Proto se o nové smlouvě nemluvilo, čekalo se, až bude jasné, že zůstaneme v soutěži. Ale měl jsem nějaké indicie. Pak jsem si dal schůzku s majitelem, bavili jsme se asi hodinu a půl a řekli si, že to o rok prodloužíme s tím, že bude záležet na mně, jak budu hrát. Měl jsem ze setkání dobrý pocit.“

Takže setrvání v Sheffieldu byla jednoznačná priorita.

„Ano. Dokonce jsme se s majitelem bavili o tom, že bych tady rád dohrál kariéru, pokud budu zdravý a moje výkony tomu budou odpovídat. Probírali jsme i možnou spolupráci do budoucna, že bych dělal něco pro tým. Opravdu bude záležet, jak budu hrát.“

Sezona klubu nevyšla, většinou jste se pohybovali okolo šestnáctého sedmnáctého místa. Proč to nefungovalo?

„Měli jsme jiné ambice, očekávání byla určitě vyšší. První půlka sezony byla špatná, nedařilo se, nedokázali jsme vyhrávat a ani jsme nepředváděli hezký fotbal. Od lednového příchodu nového trenéra (Jos Luhukay – pozn. red.) se to trochu změnilo, aspoň se to ustálilo. Dokázali jsme některé zápasy zremizovat a postupně to šlo nahoru. Z posledních osmi utkání jsme pětkrát vyhráli a jen dvakrát prohráli, což je příslib do dalšího ročníku, i když v kádru určitě dojde ke změnám.“

Změnou jste prošel i vy. Z pozice krajního obránce jste přešel na stopera ve tříčlenné obraně.

„Hraju buď toho levého, ale už jsem si vyzkoušel pozici uprostřed. Myslím, že jsem si na to zvykl celkem v pohodě a asi mi to už vyhovuje. Neříkám, že nemůžu hrát levého beka, jenže je tam víc běhání a člověk přece jen stárne, takže vám síly docházejí rychleji. Trenéři i fanoušci, jsou s mými výkony na stoperské pozici, což mě těší. Je mi dvaatřicet, už jedenáct let hraju v zahraničí, čehož si hodně vážím. Znamená to, že se mi daří přesvědčovat lidi, že na to výkonnostně pořád mám.“